 |
| Jízda na silném stroji |
motocyklů a jejich adrenalinové zážitky a jízdy:
Alpské putování podruhé, tentokrát na Europien Bike Week, Faaker See.
Motto : čekali jsme hodně, ale takový nářez tedy fakt ne. Dlouhodobě plánovaná akce, návštěva motosrazu ve Faaker See u Villachu a spojená cesta Alpami se konečně přiblížila, nastaly horečné přípravy. Plánování nad mapou bylo celkem jednoduché, předpovědi počasí s Taťánou Míkovou příjemná, skládání triček s obrázkama povinné. Opět pro jistotu měním tišší laufy na Jarušce. Vzhledem k charakteru cesty pro jistotu přibalujeme stany a spacáky. Jedeme ve složení Doktor, Radim, Zizi a já. Vzpomínáme na Toma, souběh nešťastných okolností brání cestě.
Vyjíždíme, usilovně přemýšlím, jak zvládneme 1500 kilometrovou cestu , když se nejsme schopni do 13:30 vybabrat z Brna. Dva lebkouni, gigolo a tlustoprd. No to je zase sajtna. Cesta na hranice probíhá bez podstatnějších závad, z malilinkatého zabloudění u Znojma se stává vlastně zkratka. Projíždíme rakouské vinice, pomalu vidíme předhůří Alp. Teplo tedy s přibývající výškou není. Projíždíme spoustou malých a milých vesniček. Na jedné zastávce vytahuji svoji kuklu pod přilbu, tenká, ale s nákrčníkem. Nejlepší čin toho dne. Po instalaci se zbytek výpravy kácí smíchy. Nechápu proč. Přijíždíme do Mariazell, známému to poutnímu místu. Benzín za 0,894€, plná. Na pumpě nás zaujmou dvě mladé děvy, jedoucí na skůtru. Ta druhá nemá nohy na stupačkách, po přejezdu rantlu v betonu povyskočí tak půl metru a po dopadu zaječí „Jau!“. Konstatujeme, že jsme se právě stali svědky nedobrovolné deflorace, nicméně holky to otáčí, znovu rantl a tentokrát vyjekneme „Jau !“ s nimi. Prohlížíme si místní známý kostel panenky Marie, hezký. Zrovna je nějaká mše či co, domorodí věřící, když popatří na naše motozjevy, prudce zvyšují kadenci křižování. Zbylých 20 km je dětskou hrou, přijíždíme do Lackenhofu, Zizi zde má známého hoteliéra. Odstrojujeme mašiny, ubytování, zkulturnění exteriéru (ne snad že bychom šli do smokingu, spíš jen redukujeme vrstvy kůže a já beru sandály a taky se češeme, tedy kdo má co) a pak pan hostinský praví, že má dnes zavřenou hospodu a žádná žebírka a škopky nebudou. Než omdléváme, rychle dokončuje řeč ve smyslu speciálně pro nás zamluvených míst v hospodě dole ve vsi, samozřejmě se zapůjčením vlastního auta, je to přece jen 2 km. Nechci váženým čtenářům dělat chutě s tím, co jsme si dali k večeři (plato s grilovanými dobrůtkami (pro každého čtyři kusy různého, naloženého a grilovaného masa (nakonec jsem si nechal krásně křupavý řízeček ( a taky v tom byly brusinky a nakládaná zelenina a vynikající omáčky na polití toho grilovaného), tedy snad jen dokumentární foto : Paní hostinská mechanicky po nás zopakuje nějaké slovo, čímž si dobývá čestnou přezdívku Mluvící žebra. Odjíždíme spát.
Probouzíme se do neutrálního, ani hezkého, ale ani škaredého počasí. Sbaleno je hned, vzhledem k teplotě natahuji kožené gatě. Jsou čerstvě namazané konzervační vazelínou, v sicně rajcovně vrzají. Poslední porada nad mapou, do Fakker See to máme cca 300 km. Všude okolo hory, kopce, lesy, dobré silnice, prostě nádhera. Motorky okolo nás začínají houstnout. Jedeme trasou ??? U ??? jsou docela hezké továrny. Přijíždíme k Fakker See. Náš původní plán, vyhledat penzion v okolí 10 – 20 km, hatí kapitalističtí vepři boubelatí, neb je dost plno. Hustota motorek okolo je už nevídaná. Poznenáhlu se napojujeme na kruhovou silnici okolo jezera. Jezdí se jen jedním směrem, po směru hodinových ruši- kurva ruk, vjezd povolen jen místním a motorkám. Dav mašin s námi smýká jako sifón splachovadla, Dr. vpředu vyhlíží vhodné místo, já se vzadu snažím udržet všechny pohromadě, abychom se nepoztráceli. Pak s Dr. čekáme u docela vhodného kempu na naši splašenější polovinu, která se ztratila. Po věcné a profesionální strategicko-taktické poradě se přestáváme prát a Zizi, který má s kempy zkušenosti jde vyjednat ubytování. Začínáme stavět stany. Až jsou skoro hotové, přibíhá paní kempařová, že to místo je reserved. Ani na šestnáctý pokus se nenechává poslat někam. Zrůda. Ale nové místo je lepší než původní. Přecházíme ke stánku, dáváme lahváče (1.30€) a špagety. Drápeme se do sedel, obhlédnout okolí. Jak vypadá sraz ? Zapojujeme se do hustého, ve dne v noci jedoucího (fakt) proudu motorek na okružní silnici. Okruh má asi 7 km, jeho součástí je městečko Klagenfurt, menší skupinky domů okolo silnice s hospůdkami, kempy, uměle stvořenými stánkovými městečky, tribunami okolo silnice, atd. Motorka na motorce, hlava na hlavě. Dokončujeme okruh, odhadujeme počet motorek na 20 000 a lidí o moc víc. Mohutná zvuková kulisa motorů (a žádní tichošlápci to nejsou), ryčné hudby a řevu. Tři čtvrtiny motorek jsou HD, většinou těžce a krásně upravené, zbytek všechno ostatní. Dokončujeme jeden okruh na rozkoukání a zastavujeme u jednoho stánkového městečka. Takříkajíc se vrháme se do víru vášní. Všude motorky, rozesmáté ksichty, polonahé baby, fousatí chlapi v kůži, kelímky s pivem, grilovaná žebra a specialitky, zboží všeho druhu, zmatek, pódia pro kapely, a tvrdá muzika. Bazar na Pakle. Několikrát popojíždíme a zkoumáme další a další skvělá místa. U jednoho stánku (stavujeme se tam každý okruh) dostáváme špica oranžové šátky Jagermeister. Na motorky sedá rosa a nás únava. V noci, po třech okruzích zahýbáme k našemu kempu. Vedle recepce a našich stanů je přístřešek s něčím co odtahujeme, zrovna pro mašiny. Stojí na tvrdém mimo rosu. Radim si leze do své psí boudy, Zizi a Dr. do mého Ziziho stanu. Po šíleně bublinkovitém pivu se střídáme v prdění a chrápání.
Pokračování příště, je to moc pěkná reportáž, tak se inspirujte...také styl cestování.
Zdroj: Faaker See
