Římská literatura podává zajímavá svědectví o řeckých olympijských
hrách.
Antické olympijské hry byly nejvýznamnější a nejstarší z všeřeckých her. Konaly se od roku 776 př.n.l. až do roku 393 našeho letopočtu.
Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I., v roce 426 pak vydává rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii a dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551.
První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348-1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla. Vittorino Ramboldini de Feltre (1378-1446) šel ještě dál, když v Mantově založil tělocvičnou školu.
Olympijské hry mají jmého podle posvátného místa Olympia v západním Peloponésu, kde stál Diův chrám i jiné svatyně, závodiště a cvičiště.
Slavily se každého čtrvrtého roku za účasti všech řeckých obcí a po dobu slavnosti byl vyhlášen všeobecný svatý mír.
Přihlášení atleti museli být svobodní Řekové bezúhonných mravů.
Hry trvaly po pět dní.
Závoděno bylo zejména v pěti disciplinách (pentathlon)....ve skoku, v běhu, v hodu diskem, ve vrhu oštěpem a v zápolení¤ také boj pěstní, jízdní dostihy, běh těžkooděnců.
Pátého dne byli vyhlášeni vítězové a ověnčeni olivovým věncem.
Vítězové se vraceli domů ve slavnostním průvodu....opěvovali je básníci a byly jim stavěny sochy.
Kulturní význam OH :
Básníci a dějepisci tu přednášeli svá díla, řečníci a filosofové konali přednášky, obce uzavíraly smlouvy.
Olympijský oheň bývá zažehnut paprsky slunce v Olympii a ve slavnostním průvodu řečtí
atleti jdou v čele všech.
Pokuste si sami přeložit, co píše Aulus Gellius, Noctes Atticae III 15,3
De Rhodio Diagora celebrata historia est. Is Diagoras tres filios adulescentes habuit. Eosque
omnes vidit vincere coronarique eodem Olympiae die. Cum ibi eum tres adulescentes amplexi, coronis suis in caput patris positis, saviarentur cumque populus gratulabundus flores undique
in eum iaceret , ibi in stadio inspectante populo in osculis atque in manibus filiorum animam
efflavit.
Aulus Gellius žil ve 2. století n.l. Za dlouhých zimních večerů si pořizoval v Aténách výpisky všemožných zajímavostí z řeckých i římských děl.
Tak vznikl soubor citátů a zpráv z cenných pramenů o 20 knihách, nazvaný
Noctes Atticae.
