Řekové si chtějí zachovat úroveň života, kterou měli v posledních letech

Weekend v Řecku

Weekend v Řecku - památky a historie je složena z kamene

Jsou si řečtí voliči vědomi vážnosti situace?

Ano, bezpochyby. Většina lidí sice nezná detaily, ale jsou vzdělaní a rozumějí situaci. Podstatné ale je, že Řekové si chtějí zachovat úroveň života, kterou měli v posledních letech. Nežili všichni jen na dluh.

Možná ne "jen" na dluh, ale zdá se, že nějaká část té úrovně na tom dluhu závislá byla a to všech, protože ačkoli nejste přímo státní zaměstnanec, ale třeba podnikatel, daří se vám líp protože prodáváte státu, nebo těm zaměstnancům, kteří díky němu mají víc peněz.

Takže v jedné větě říct, že si všechno uvědomují a pak dodat, že chtějí stejnou životní úroveň je sakra blbost. A to říká poradce premiéra.

Čím dál víc se mi zdá, že tu někdo naprosto nechápe, jak funguje ekonomika a peníze. 


Přečtěte si více: Řecko a Circulus Vitiosus.

Prokrastinace znamená odkládání poviností

Korsické údolí (Corse)

Rozhodně to znáte. Jen opakování pro ty kdo chyběli. Má to něco společného se závislostí.  

Zírat z okna. Adiktologie.
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění poviností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: aktivita je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující.

Osoba dělá vše možné, je to potřebné ne. Odložit. Práce nemá nohy - neuteče.

Současný výraz prokrastinace je přejatý přes anglické procrastination z latinského slova procrastinatus, což je příčestí minulé od slova procrastinare složeného z pro- (po) a crastinus (zítřejší).

Inspirace musí uzrát...to je lepší název pro lenost - to je prokrastinace.

Tip: pro zdravého jedince pomůže odpočinek, spánek, dostatek pohybu, bylinky a příkaz sama sobě.

Vysvětlení terminologie:  Adiktologie (z anglického názvu addictology) je věda, zabývající se závislostmi, jejich prevencí, původem, léčbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi. V užším pojetí se zabývá závislostmi na návykových látkách. Klinická adiktologie se zužuje na práci s klientem.

Jakmile si člověk zaslouží slova pochvaly, pochvalte ho. Vlídné slovo hřeje celou zimu. Od lékaře co rozumí nemocnému!

Slova se nepočítají, ale váží...

Vlídné slovo hřeje celou zimu

ale není slovo jako slovo. Může být vlídné, může člověka pohladit. Může dokonce být léčivé. V žádné učebnici není nic o tom, jak by měl lékař dávkovat sám sebe, tedy své slovo.

Slovo vyslechnuté, vnímané, se stává důležitým a mnohdy zachraňujícím terapeutickým prostředkem na bolavou duši. Víme, že člověk může duševně trpět, i když se mu daří po všech ostatních stránkách dobře.

Jakmile si člověk zaslouží slova pochvaly, pochvalte ho. Vždyť slova se nepočítají, ale váží, a proto je tak důležité najít je a vyřknout v pravý čas.

Americký psychiatr Eric Berne říká: "Když tě nikdo nehladí, vysýchá ti mícha". Proto bychom ani v normální mezilidské komunikaci neměli šetřit slovy "prosím" či "děkuji". To jsou slova připomínající upřímný stisk ruky.
Slova mohou, bohužel, být i urážlivá, ba i agresívní. Rána způsobená nožem se zahojí, rána způsobená slovem může ještě dlouho po vyřčení bolet. Lékař Albert Schweitzer kdysi založil nemocnici v africkém městě Lambarene. U vchodu do nemocnice svítí dnem i nocí lampa osvětlující tato slova: "Ať přicházíte v kteroukoliv hodinu, najdete zde světlo, naději a laskavá slova".

Při setkání lékaře a nemocného jde především o interakci dvou lidských bytostí. Ta je na jedné straně formována medicínskými znalostmi, zkušenostmi, obratností i laskavostí lékaře, ale na druhé straně také osobností pacienta, jeho životní situací a jeho zdravotním stavem. Je důležité, aby pacient věděl, že lékař svým chápavým postojem a pohledem z očí do očí dává najevo, že jeho srdce pacienta vnímá. Není to lehký úkol, je to velmi těžká součást lékařské specializace. Lékař totiž musí dešifrovat onu "řeč o něčem jiném", kterou mu prostřednictvím tělesných obtíží pacient nabízí. 

Čím dále tím více se potvrzuje, že v lékařství je většina případů psychosomatického charakteru.

Duše a tělo patří k sobě.

Vliv a působení osobnosti lékaře.
Bylo by dobré, kdyby pacient poznal, že se lékař dovede vcítit do jeho problémů, že chápe jeho situaci a má o něho nejen odborný, ale i lidský zájem.Ve vztahu pacienta s praktickým lékařem nejde o vztah tržní, ale o vztah lidský.

Japonské přísloví praví, že  vlídné slovo hřeje celou zimu.

Tak nějak vysvětluje psychosomatické problémy prof. MUDr.Ota Gregor, ale věc je to stará a známá lékařům vychovávaným prof. MUDr. Bobkem, studentům mediciny při přednáškách interního lékařství, sdělení bylo asi takové, že nemocný si ukládá své starosti do různých částí těla, podle typu osobnosti "nad bránici" a pod bránici. To jest, někteří dostanou infarkt, tedy starosti jsou uloženy do srdce, nebo mozku a pod.
Druhá část nemocných uloží starosti pod bránici, to jest onemocní žaludečními vředy, žlučníkovými kameny a další.
To vše je zjednodušené sdělení pro laiky, ale zkušení lékaři znají tuto interní zkušenostní medicinu.
Je jiná než holá biochemická a přístrojová medicina, která se objevila v některé době výuky mediků. Hodně znamenalo období r. l968, žel nevydrželo to dlouho.
Sledujeme medicinu podle seriálu Dr.HOUSE a přemýšlíme o tom. Je tam hodně dobrých sdělení a je patrné jak svobodný svět i v seriálech dovede kvalitně vysvětlovat a zobrazovat věci tak složité na interakce a medicínu .
Je tam podáno dost velké umění vyprávět tak složité děje v životě v kritických a náročných obdobích člověka s dobrými, krásnými herci, kteří nám se snaží převyprávět situace nemocného i zdravého člověka .
V náročném ději s rychle následujícími příhodami je velmi těžké a nutící k intensivnímu přemýšlení i pro lékaře. Trocho napoví vyšlá kniha o seriálu Dr.House.
Bude zřejmě nutné sledovat seriál i vícekrát, aby nějaké to poučení se ujalo. Ale změní i tak dost podstatně - názory strukturálně patologických socialistických českých diváků.
No někomu to neřekne asi nic, jenom děs a strach. Dají si o pět piv navíc, a kilo bůčku.

Nadávky na doktory za svou vlastní hloupost jim doživotně zůstanou.
Snad další generace se vychová, ale horko těžko...  
Poškození českého národa je velké.
A nejsou příklady, nejsou Osobnosti a co je nejhorší, nejsou Vzory.
!! Na venkově není ten pan řidicí učitel, pan farář, pan lékárník ani rodinný pan doktor. Nebo jiné postavy a vzory. A závist zvaná naše česká žije a infikuje.
To co vyřešily domácí sestavy těchto kvalitních lidí, teď řeší Soudy postsocialistických soudců.
Je to především: Pozůstatek tragedie. Otevřená rána složitého vývoje českého národa.

Deficit kvalitních lidí. Zdrhli do světa? Do Ameriky? Nejen to, byly systematicky hubeni ideologií...a zlem mezi sebou a parazitujícimi deprivanty.!! Z východu i doma.

Čtěte více...zde .....a také   tady.

Laudamus veteres sed nostris ultimur annis. Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.

Křivoklát

Jsme hrdí Češi a vlastenci nebo už jsou tyto vlastnosti devalvovány spotřebními lidmi?
 Odpovídám sám: to ne, je to jen únava a nechuť a zejména stará ideologie co lidi přeměnila na celé generace jako závist či odpor k elitám. Ale nebudou-li elity nebude národ. Kromě extrémní pravice co je jen politická.
Nezapomínejme na českou šlechtu. Mám k ní úctu. To je ta normální přirozená historie. Ne krvavé ruské dějiny (sovětské) plné likvidací elit a vláda zla.

Tip! na cestu do historie:

Laudamus veteres sed nostris ultimur annis
- Staré chválíme, ale v našich žijeme časech 
O dialogu stavařů a památkářů

Křivoklát

V současnosti je ve správě NPÚ stovka hradů, zámků, skanzenů, klášterů, technických památek apod. Téměř všechny jsou prohlášeny národními kulturními památkami, tzn. jde o soubor nejcennějších objektů, slovy zákona „nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa“, pro jejichž hodnoty stálo za to je odlišit od dalších zhruba 270 objektů ve správě krajů, obcí, soukromých majitelů, církví či neziskových občanských organizací, zpřístupněných veřejnosti, a od několika tisíc dalších nemovitých kulturních památek v zemi.

Je třeba mít na paměti, že původní obyvatelé objektů věci užívali k běžnému životu a když dosloužily, tak je většinou nahradili novými a staré odložili. Tak převzal mobiliární fondy stát - ve velmi různém a mnohdy tristním fyzickém stavu. Tisíce předmětů, které jsou dnes na památkových objektech součástí návštěvnických tras, musely projít nákladným restaurováním.

Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.

Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským.

Křivoklát byl nekolikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.

Nádherná hradní kaple, královský a rytířský sál s expozicí gotického malířského a sochařského umění, knihovna obsahující na 52 tisíc svazků, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárna, proslulé vězení a mučírny s mučícími nástroji, monumentální velká věž s loveckými sbírkami a výhledem do okolí, příjemná procházka po hradbách, věž Huderka s černou kuchyní a vyhlídkovým ochozem, hejtmanství s příležitostnými výstavami, to je hrad Křivoklát, národní kulturní památka.
Královský hrad Křivoklát se tyčí na skalnatém ostrohu, vybíhajícím od východu úzkou šíjí ze zalesněné pahorkatiny k západu, kde se rozšiřuje a spadá strmými srázy do údolí. Toto údolí vytváří Rakovnický potok, dříve zvaný Rokyta, který obtéká ostroh a ústí do řeky Berounky. Třebaže je hrad rozložen vysoko na ostrohu, je ukryt v hluboké, dokola zalesněné kotlině.
První písemný záznam o hradě Křivoklátě je z r. 1110, kdy zde podle kronikáře Kosmase kníže Vladislav I. (1109 – 1117, 1120 – 1125) uvěznil svého bratrance Otu Černého, knížete olomouckého, který tu pak dlel až do r. 1113. Podle kronikáře byl hrad před r. 1110 přestavěn. Poněvadž na hradě nebyla kaple, slavil kníže Vladislav I. ještě r. 1124 vánoce na svém nedalekém dvorci Ztečně.

Stojí zato si připomenout něco z historie památek, jsme na ně hrdí a chodíme si je prohlížet. O zahraničních turistech se nezmiňuji a snad se povede napsat o českých památkách časem více (o dalších hradech a zámcích)
To je poznámka pro ty, kdo to chtějí slyšet vlastními slovy...palice dubový!