 |
| Slova se nepočítají, ale váží... |
Vlídné slovo hřeje celou zimu
ale není slovo jako slovo. Může být vlídné, může člověka pohladit. Může dokonce být léčivé. V žádné učebnici není nic o tom, jak by měl lékař dávkovat sám sebe, tedy své slovo.
Slovo vyslechnuté, vnímané, se stává důležitým a mnohdy zachraňujícím terapeutickým prostředkem na
bolavou duši. Víme, že člověk může duševně trpět, i když se mu daří po všech ostatních stránkách dobře.
Jakmile si člověk zaslouží slova pochvaly, pochvalte ho. Vždyť slova se nepočítají, ale váží, a proto je tak důležité najít je a vyřknout v pravý čas.
Americký psychiatr Eric Berne říká:
"Když tě nikdo nehladí, vysýchá ti mícha". Proto bychom ani v normální mezilidské komunikaci neměli šetřit slovy "prosím" či "děkuji". To jsou slova připomínající upřímný stisk ruky.
Slova mohou, bohužel, být i urážlivá, ba i agresívní. Rána způsobená nožem se zahojí, rána způsobená slovem může ještě dlouho po vyřčení bolet. Lékař Albert Schweitzer kdysi založil nemocnici v africkém městě Lambarene. U vchodu do nemocnice svítí dnem i nocí lampa osvětlující tato slova: "
Ať přicházíte v kteroukoliv hodinu, najdete zde světlo, naději a laskavá slova".
Při setkání lékaře a nemocného jde především o interakci dvou lidských bytostí. Ta je na jedné straně formována medicínskými znalostmi, zkušenostmi, obratností i laskavostí lékaře, ale na druhé straně také osobností pacienta, jeho životní situací a jeho zdravotním stavem. Je důležité, aby pacient věděl, že lékař svým chápavým postojem a pohledem z očí do očí dává najevo, že jeho srdce pacienta vnímá. Není to lehký úkol, je to velmi těžká součást lékařské specializace. Lékař totiž musí dešifrovat onu "řeč o něčem jiném", kterou mu prostřednictvím tělesných obtíží pacient nabízí.
Čím dále tím více se potvrzuje, že v lékařství je většina případů psychosomatického charakteru.
Duše a tělo patří k sobě.
Vliv a působení osobnosti lékaře.
Bylo by dobré, kdyby pacient poznal, že se lékař dovede vcítit do jeho problémů, že chápe jeho situaci a má o něho nejen odborný, ale i lidský zájem.Ve vztahu pacienta s praktickým lékařem nejde o vztah tržní, ale o vztah lidský.
Japonské přísloví praví, že vlídné slovo hřeje celou zimu.
Tak nějak vysvětluje psychosomatické problémy prof. MUDr.Ota Gregor, ale věc je to stará a známá lékařům vychovávaným
prof. MUDr. Bobkem, studentům mediciny při přednáškách interního lékařství, sdělení bylo asi takové, že nemocný si ukládá své starosti do různých částí těla, podle typu osobnosti "nad bránici" a pod bránici. To jest, někteří dostanou infarkt, tedy starosti jsou uloženy do srdce, nebo mozku a pod.
Druhá část nemocných uloží starosti pod bránici, to jest onemocní žaludečními vředy, žlučníkovými kameny a další.
To vše je zjednodušené sdělení pro laiky, ale
zkušení lékaři znají tuto interní zkušenostní medicinu.
Je jiná než holá biochemická a přístrojová medicina, která se objevila v některé době výuky mediků. Hodně znamenalo období r. l968, žel nevydrželo to dlouho.
Sledujeme medicinu podle
seriálu Dr.HOUSE a přemýšlíme o tom. Je tam hodně dobrých sdělení a je patrné jak svobodný svět i v seriálech dovede kvalitně vysvětlovat a zobrazovat věci tak složité na interakce a medicínu .
Je tam podáno dost velké
umění vyprávět tak složité děje v životě v kritických a náročných obdobích člověka s dobrými, krásnými herci, kteří nám se snaží převyprávět situace nemocného i zdravého člověka .
V náročném ději s rychle následujícími příhodami je velmi těžké a nutící k intensivnímu přemýšlení i pro lékaře. Trocho napoví vyšlá kniha o seriálu Dr.House.
Bude zřejmě nutné sledovat seriál i vícekrát, aby nějaké to poučení se ujalo. Ale změní i tak dost podstatně - názory strukturálně patologických socialistických českých diváků.
No někomu to neřekne asi nic, jenom děs a strach. Dají si o pět piv navíc, a kilo bůčku.
Nadávky na doktory za svou vlastní hloupost jim doživotně zůstanou.
Snad další generace se vychová, ale horko těžko.
..
Poškození českého národa je velké.
A nejsou příklady, nejsou
Osobnosti a co je nejhorší, nejsou
Vzory.
!! Na venkově není ten pan řidicí učitel, pan farář, pan lékárník ani rodinný pan doktor. Nebo jiné postavy a vzory. A závist zvaná naše česká žije a infikuje.
To co vyřešily domácí sestavy těchto kvalitních lidí, teď řeší Soudy postsocialistických soudců.
Je to především: Pozůstatek tragedie. Otevřená rána složitého vývoje českého národa.
Deficit kvalitních lidí. Zdrhli do světa? Do Ameriky? Nejen to, byly systematicky hubeni ideologií...a zlem mezi sebou a parazitujícimi deprivanty.!! Z východu i doma.
Čtěte více..
.zde .....a také
tady.
